Historie Colours of Sepsis - 10. ročník

Vážené dámy, vážení pánové,

Jubilea vždy bývají důvodem k pozastavení se a ohlédnutí zpátky. Dovolte mi, abych se tedy jménem organizátorů 10. Postgraduálního kurzu Sepse a MODS ujal této role.
Jsem velmi rád, Jubilea vždy bývají důvodem k pozastavení se a ohlédnutí zpátky. Dovolte mi, abych se tedy jménem organizátorů 10. Postgraduálního kurzu Sepse a MODS ujal této role.
Kdy přesně se zrodila myšlenka pořádat náš kurz Vám již bohužel neřeknu. Nicméně docela přesně vím proč a za jakých okolností. Byli jsme o deset let mladší skupinou nadšenců ochotných zariskovat, využít a použít nejaktuálnější originální myšlenky intenzívní medicíny a v neposlední řadě ale také kriticky zhodnotit výsledky takového počínání. Ne, v žádném případě nešlo o experimenty na pacientech, i když postupy jako užití albuminu s furosemidem u ARDS, aplikace svalových relaxancií při intraabdominální hypertenzi či manipulace s tekutinovou bilancí tak mohly v oné době někomu skutečně připadat. Nám to ale rozšiřovalo obzory, efekty takových postupů byly překvapující a my jsme cítili nutkavou touhu a chuť se o naše zkušenosti s někým podělit. Tak vznikl ostravský kurz Sepse a MODS a s jistým uspokojením lze dnes nahlížet i na jeho první program. Nicméně každý začátek je těžký a dodnes si rádi mezi sebou připomínáme fakt, že první ročník byl také charakteristický tím, že z jeho 27 účastníků bylo více přednášejících než přihlášených. Doufáme, že tento historický fakt zůstane nezměněn. O to neformálnější ony začátky byly, a je jen pochopitelné, že kuloární debaty v takové situaci probíhaly dlouho do noci v zařízeních, kde nikdo netrpí žízní. Naštěstí tato tradice zůstala zachována dodnes.
Při tomto drobném ohlédnutí nemůžeme nevzpomenout klíčové události či doslova milníky kurzu, které výrazně ovlivnily jeho postupný rozvoj a směrování. Je jich nemálo, a jen doufám, že v následujícím přehledu snad nějaký neopomenu.
Nesporně první byl šťastný souběh s bouřlivým rozvojem dostupnosti internetu a tedy i informací nejširší veřejnosti. Koneckonců, na tomto základě byla celá organizační struktura kurzu vystavěna a nás může mimo jiné také hřát to obrovské množství nepokácených stromů... Dalším podstatným momentem bylo zahájení spolupráce s našimi slovenskými kolegy, jak na přípravě odborného programu, tak i kompozici auditoria. Prvním slovenským přednášejícím se stal Doc. MUDr. Roman Záhorec, CSc. Klíčové bylo samozřejmě získání podpory farmaceutických firem, kterým bychom touto cestou chtěli poděkovat.
Minisympozium Intenzívní péče v pediatrii, poprvé pořádané jako součást kurzu v roce 2003, otevřelo další z mnoha dveří do zákoutí problematiky, jíž je naše akce věnována.
Jako jednoznačně průlomové musím označit vyjádření podpory výboru ČSARIM a účast jeho členů na naši akci. Prakticky ve stejném čase se kurzu poprvé účastní i čelní představitelé evropské a světové intenzívní medicíny, kdy nás jako první poctili návštěvou Konrad Reinhart, Joachim Boldt, Uri Martinowicz a Andrzej Kubler. Tradice pravidelné účasti špičkových zahraničních odborníků tím byla zahájena a rok co rok nás navštíví intenzivisté jako Luciano Gattinoni, John J. Marini, Graham Ramsay či Claudia C. dos Santos.
Logickým mezníkem v historii našeho setkávání se stalo založení Česko-Slovenského fóra pro sepsi jako odpovědi na Barcelonskou deklaraci. V třeskuté ostravské zimě nás tehdy příjemně zahřál španělský vítr. Zakládající listinu podepsalo takřka sto přítomných lékařů. Její text jsme napsali společně s Romanem Záhorcem a cíle Fóra byly následně formulovány na zasedání pracovní skupiny v průběhu Mezinárodního kongresu slovenských anesteziologů v Piešťanech. Za nejpodstatnější jsme považovali propagaci všeho, co se jakkoli dotýká problematiky sepse.
Následující výzva Česko-Slovenského fóra pro sepsi adresovaná České lékařské společnsti JEP a Slovenské lékařské společnosti k podpoře a spolupráci při prevenci a léčbě pacientů s těžkou sepsí byla jen logickou kulminací našich snah souvisejících s budováním ostravského kurzu. Tato zdánlivě formální událost došla významného praktického naplnění a důkazem budiž dnes již široká podpora kurzu ze strany celé řady odborných společností a institucí včetně jejich participace na přípravě odborného programu kurzu.
Komu poděkovat? Bezesporu všem, kteří se jakýmkoli způsobem na přípravě a zajištění celé akce podílejí i všem, kteří se jí účastní. Bez jejich mimořádné podpory a přízně by organizace tak rozsáhlé akce nebyla myslitelná. Dovolte mi cíleně poděkovat společnostem Sanopharm CZ, EventService a technickému týmu vedenému MUDr. Christianem Kufou za skvělé technické zajištění kurzu. Nelze nevzpomenout mé nejbližší spolupracovníky a nepoděkovat za jejich cenné rady a přípravu odborných sdělení. Upřímný dík samozřejmě také patří všem, kteří v minulosti i současnosti, a já skromně doufám, že i budoucnosti, neodmítli připravit odborná sdělení o něž jsem je požádal.
Závěrem, ale nikoli jako poslednímu, mi dovolte poděkovat mé manželce za obrovskou každodenní podporu a rodinné zázemí, které mi při organizaci této akce vytváří.
A co si přát? Domnívám se, že pro lékaře zaujaté svou prací a profesí, patří možnost setkávat se a diskutovat nad společnými problémy mezi to nejvýznamnější a současně nejpříjemnější, co provází jejich odborný - a mnohdy i osobní - život. Mým nejupřímnějším přáním je, aby tato akce v co možná největší míře naplnila tuto prostě vyjádřenou ambici.
Jeden z našich mnoha slovenských přátel a kolegů to kdysi vyjádřil prostě, ale pro nás o to krásněji: "Dúfam, že o rok v Ostrave znova..."