Text Zakládající listiny Česko-Slovenského fóra pro sepsi přečetla paní Helena Hlaváčová

Logicky se teď naskýtá otázka: "Jak jsme na tom s úrovní managementu sepse? Zaznamenali jsme nějaký pokrok ?" Určitě ano! Ovládáme způsoby jak nahradit funkce selhávajících orgánů, umíme zavádět složité diagnosticko-terapeutické postupy a dokonce skvěle používáme slovník a poznatky několika klinických oborů. Úroveň managementu sepse je dnes určitě na vyšší úrovni než před třiceti lety. Co je však důležité – musíme zaznamenat i zlepšení terapeutických výsledků! Proč tomu tak není, je předmětem diskusí na různých úrovních. A ty jsou – sledujeme-li literaturu – někdy tak složité, že v reálném čase není možná implementace těchto závěrů do běžné klinické praxe. Paradoxně dnešek zaznamenává efektivitu jednoduchých terapeutických postupů. Například včasné rozpoznání a agresivní eliminace šoku jsou schopné snížit úmrtnost v protokolových skupinách různých studií téměř o 70%., přísná kontrola normoglykémie téměř o 45%., protektivní ventilace u ALI/ARDS téměř o 25%. Společným jmenovatelem těchto nesporně potěšujících zpráv je relativně jednoduchý "timing" pro použití uvedených postupů. U ostatních tomu tak bohužel není. A tak se může stát, že i dobře zvládnutá terapeutická technologie je aplikována pozdě a výsledky nepřinášejí - v porovnání s experimentem - očekávané zlepšení. Všeobecně je problematika správného "timing" (kromě jiného) vázána i na včasné a přesné stanovení diagnózy. Jsme však dnes schopni přesně stanovit diagnózu sepse, aby jsme mohli včas zahájit správnou terapeutickou technologii? Bohužel i na tuto otázku musíme odpovědět negativně. Dnes používaná diagnostická kritéria jsou založena na příznacích, které mohou být výsledkem celého spektra neinfekčních působení. V jednom z průzkumů tento fakt potvrdilo téměř 90% dotázaných lékařů. Navíc 81% z nich je přesvědčeno, že absence exaktní definice sepse je potenciálním zdrojem pro opožděné zahájení vhodné léčebné intervence s fatálními důsledky. Tyto názory jsou velice důležité, protože odrážejí realitu každodenní práce u lůžka kriticky nemocného pacienta. Navíc, mohou být zdrojem nejistoty, pochybností či frustrace, pokud excelentně zavedená terapeutická technologie nepřinesla očekávaný efekt.

Jak tedy bude vývoj managementu sepse pokračovat dále? Zřejmě tak, jak to zakotvila nově zformovaná Surviving Sepsis Campaign ve své debutující iniciativě - Barcelonské deklaraci. Na závěr mi nedá nepoznamenat, že jsem rád, že jsme se v průběhu letošního kurzu ke kampani připojili, a to v podobě organizovaného sdružení s názvem Česko-Slovenské Fórum pro Sepsi. Přeji tomuto sdružení do dalších let hodně úspěchů!